Bylo spočítáno, že za určitých podmínek si nějaký zaměstnanec externí firmy mohl, díky ,,zvláštním“ smlouvám s magistrátem, vydělat až 24 000,- Kč za jeden den…
Opencard je chytrá čipová karta, která se hodí jak Pražanům, tak i návštěvníkům Prahy. Jejím vydavatelem je Magistrát hl. m. Prahy a cílem projektu je nejen otevření nových možností komunikace mezi městem a jeho obyvateli, ale především jednodušší přístup ke službám.
Když horolezec Pavel Bém přišel s nápadem, že by v Praze mohl fungovat chytrý systém, který by svým uživatelům umožnil snazší pohyb po městě s řadou výhod, nikdo netušil, že nápad skončí korupční aférou národního formátu. Projekt, který je již delší dobu provozován i v jiných evropských městech, byl magistrátem ohodnocen necelými 9OO miliardami korun. Dle prvotních analýz a i dle nynějších auditů se ukazuje, že tato částka je minimálně o 100% nadhodnocená a nemalá část z ní šla s největší pravděpodobností do soukromých zkorumpovaných „ruksaků“.
Fakta a audit
Náměstek pražského primátora Rudolf Blažek nechal vypracovat audit karty Opencard. Má objasnit, za co přesně Praha dala 888 milionů. Kritici projektu vyčítají jeho nedotaženost i výši nákladů, které město vynaložilo. Forenzní audit to potvrdil, když ukázal, že vynaložené náklady neodpovídají současnému stavu projektu. Audit také ukázal, že vynaložené náklady neodpovídají současnému stavu projektu Opencard a že některé kontrakty byly nevýhodné. Další výtkou vyplývající z auditu je omezená funkčnost karty.
Zástupce primátora Rudolf Blažek uvedl, že před třemi lety pro projekt hlasoval a že je určitě krokem vpřed, i když má v současné době jisté problémy. „V roce 2008 byly náklady vysoké, proto jsme požádali o jejich prověření začátkem tohoto roku,“ řekl Blažek. „Karta neplní předpokládané příjmy, s tím budeme muset něco udělat,“ poznamenal zástupce primátora. Tím „něco“ však není nic jednoduchého, protože projekt je od základu neziskový. „Projekt je a bude ztrátový,“ řekl Miroslav Hampel ze společnosti Kvados, která se na auditu podílela. Již v tuto dobu měla karta přinášet peníze, to je ale podle Hampela neuskutečnitelné také kvůli tomu, že Opencard nefunguje jako elektronická peněženka. To mohlo od obchodníků přinášet provize. „Odbor informatiky nemá kontrolu nad stavem nákladů,“ dodal Hampel na adresu magistrátu.
Chyba je i v tom, že projekt byl „rozkouskován“ a dán do rukou externích firem, neexistoval nikdo, kdo by nesl odpovědnost za projekt jako celek. Tento postup je v podobných projektech naprosto nemyslitelný. Běžná praxe projekce podobných projektů je stavěná na řízení a koordinaci projektu pouze jedním subjektem, který je přímo odpovědný investorovi. Otázkou je, proč u miliardového státního kontraktu tomu tak nebylo.
Špatné rozhodnutí podle Hampla bylo i v zadání projektu firmě Haguess, která měla roční obraty jen kolem dvaceti milionů korun. Od magistrátu ale získala třímiliardovou zakázku, aniž by disponovala mezinárodním know-how na zprovoznění elektronické peněženky. Kritika se od auditorů snesla i na migraci kuponů, tedy že není možné pořídit si jakýkoli časový kupon elektronicky prostřednictvím Opencard.
Kolem karty Opencard a jejího financování se přitom už dříve objevila řada pochybností. Mezi nejčastějšími hříchy této karty patří jednak její nedotaženost a pak právě výše nákladů, které do ní město muselo vložit. Podle srovnání, které provedla společnost XTCard, která vytvořila pro České dráhy podobnou kartu s názvem In-karta, pak prohrává Opencard nejen v nákladech, ale také v celkovém počtu jejích držitelů.
Zatímco Opencard si pořídilo asi 360 tisíc Pražanů, In-kartu má nyní téměř 600 tisíc lidí, kteří jezdí vlakem. Přitom dosavadní náklady na výrobu karet pro pražského dopravce se vyšplhaly na zmíněných téměř 800 milionů korun. Společnost XT Card pak uvádí, že náklady na In-kartu dosáhly „pouhých“ 180 milionů. Pro dokreslení situace – náklady na jednu Opencard jsou 2 200 korun. Na výrobu In-karty stačí 320 korun. „Peníze vložené do Opencard jsou nevratné, o ty jsme už přišli. Nikdo kartu nezruší už jen kvůli tomu počtu lidí, co si ji pořídili,“ kritizuje projekt například opoziční zastupitel Miroslav Poche (ČSSD).
Opencard má pak nakonec ještě jedno specifikum: oficiálně není jasné, kdo za projekt nese zodpovědnost. Původně ji měl totiž na starosti primátor Pavel Bém (ODS), pak radní Radovan Šteiner (ODS) a nakonec skončila právě v kompetenci náměstka Blažka. V této souvislosti se iniciativa Odporuj připojila k jiným a podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Pokud šetření nebude dostačující a pokud zástupci iniciativy získají další informace k této kauze, podají trestní oznámení na konkrétní osobu. S největší pravděpodobností to však bude Pavel Bém, který jako šéf magistrátu a obhájce projektu má minimálně profesní odpovědnost za nezvládnutí koordinace a kontroly projektu.
Opencard není jediný průšvih:
Nové koše v metru
V pražském metru budou nové koše, které budou stát téměř osm milionů. Magistrát má v dozorčí radě Dopravního podniku rozhodující většinu a může tak snadno a bez problému řídit jeho chod. Jeden odpadkový koš bude tedy stát daňové poplatníky 9O tisíc korun!
Nový web magistrátu
Magistrát se ústy svého šéfa Béma často nechává slyšet, že dělá maximum pro informovanost svých občanů o vedení Prahy. Zřejmě pro zlepšení přístupu k informacím se magistrát rozhodl o vytvoření nového webu. Ten bude stát daňové poplatníky 160 milionů korun. Dle odborníku však náklady na vytvoření webu nemohou přesáhnout 2 miliony korun.
Distribuce státních dluhopisů
Firma, která se o to měla postarat, byla vybrána bez výběrového řízení. Zakázka se vyšplhala na 760 milionů korun! Dle vyjádření lidí z IT se však jedná pouze o klasické nástroje, jejichž cena se pohybuje v řádech statisíců.
Když se na magistrátu objevuje korupce, tak proč ji nikdo neřeší?
Na boj s korupcí se obecně český systém dlouho připravuje, aby zjistil, že opatření, která byla původně strategicky nejdokonalejší, byla prolomena a korupce se díky nim opět o něco navýšila. Ostatně, v Evropě jsem svým přístupem ke korupci známí, jsme jejími největšími kritiky a současně i uživateli. Tento paradox se nevyhnul ani Praze. Pražská radní a náměstkyně Pavla Béma paní Reedová předložila vypracovanou strategii proti korupci. Celý dokument byl však rychle smeten ze stolu. Zasloužil se o to hlavně Milan Richter, o něm však později. Reedová kvůli tomu rezignovala.
„Rezignovala jsem kvůli tomu, že kolegové odmítli bojovat proti korupci. Moji strategii prostě nepřijali, aniž by ji cokoliv vytkli. Přitom strategie obsahuje soustavu kroků, které je teprve třeba uskutečnit a tlačit na jejich dodržování. Bez toho je strategie jen desítkami stran papíru. MfD dnes napsala, že by se novým náměstkem pro boj proti korupci měl stát Milan Richter. Myslím, že je to volba, která ilustruje nejlépe současné postoje ODS. Mimochodem, když se projednávala mnou navržená strategie, Milan Richter pronesl výrok, který mi pevně utkvěl v paměti: „Strategii jsem nečetl, ale nesouhlasím s touto větou!“ Asi uznáte, že něco takového se prostě nezapomíná. (A kdo by mi nevěřil, mám kompletní záznam z jednání.),” píše Reedová v odůvodnění své rezignace.
Pan Richter je na magistrátu známou postavou. Jeho podnikatelské ambice se však často kříží s těmi státními. Richter, který se stará o Prahu 10, se např. účastnil na velmi zajímavém projektu, kdy byly vily v držení města Prahy prodány za velmi podhodnocené ceny do soukromého vlastnictví akciové společnosti založené právě Richterem a lidmi kolem něj, tedy členy ODS a lidmi z magistrátu Prahy 10. Jemu to však divné nepřijde a celou věc pokládá za normální. Richter následně nastoupil na uvolněnou pozici náměstka pro boj s korupcí po Reedové.
Co říci závěrem…
Dělat závěry z veřejně dostupných informací je velice složité. Veškeré skutky, které se nám zdají být nespravedlivé, były tvořeny za zavřenými dveřmi a těžko budeme dohledávat, kdo za kým stojí a za kolik. Pozitivní na tom všem zůstává, že roste zájem veřejnosti o podobné kauzy. Tento „zájmový“ nátlak dokáže mnohdy více, než svědomí zkorumpovaného úředníka. Na závěr tedy uvádíme citace lidí, kteří se k tomuto tématu vyjádřili prostřednictvím internetových blogů.
„V Praze nám vyrostla mafie ODS, která je velmi dobře organizovaná a má obrovskou podporu veřejnosti. Je pravdou, že Praha je tak silný region, že ho toto v podstatě nemůže položit to, že mu to ale škodí je jasné. Ještě se závěrem omlouvám všem čestným členům pražské politiky, ale stěžujte si u svého vedení. Jedině organizovaná změna zespoda může něco změnit. Lidé sice zapomínají, ale 100 maličkostí by umořilo i osla, jak se říká.”
„Plivance do tváře naší rádoby demokratické společnosti fungující v parodii právního rámce pokračují. Nestačí socialistická komedie a oranžové lži kolem rozpočtu, modré rozkrádání rozpočtu Prahy skrze užitečné projekty typu Opencard, webu za 160 milionů nebo odpadkových košů v metru vza 90 tisíc za kus, ale daňového poplatníka je zapotřebí poplivat pořádně, co to jenom jde!“
„Pražská radnice v podstatě patří ODS a to je chyba. Typická ukázka toho, jak může být zhoubná tato monarchie Pavla Béma, je současná situace okolo Opencard. Poslední volba městského zastupitelstva také ukázala radní kupčení.”
„Nejvíce se začalo o problémech v Praze mluvit v souvislosti s projektem Opencard, který se ukázal neefektivním a v podstatě zbytečným vyhazováním peněz z okna, resp. do kapes zainteresovaných. Je jasné, že vidíme pouze špičku ledovce. Na Opencard se ukázalo, kolik mohou různé poradenské společnosti spolknout financí. Také se ukazuje, že se nedbá na pesimistické hlasy a zprávy, které by mohli projekt potopit. Co si pražská radnice, tedy pražská ODS usmyslí, to projde ať už je to pro plátce daně výhodné či ne.”
„Místo-předseda vedle Pavla Béma je mafián á la Palermo a nyní bude boj s korupcí zastupovat Milan Richter. Náměstek pro boj s korupcí se může nyní přejmenovat na náměstka pro korupci.”
„Vtipné a dobré by to bylo, kdyby nešlo pouze a jen o podvod. Je to lehkoženstinově předražené a pachatelé, kteří o tom ví, se ještě drze jako samice vepřů usmívají do kamer a objektivů. Jedou v tom všichni. A je na místě si nahlas říci, že projekt Opencard nesloužil k ničemu jinému, než k spokojenému obohacení se pár vyžírek. To byl prapůvodní smysl celé akce a výnos z ní byl takový, že se to bude dát mediálně uhrát a zaplatit tak, že stále ještě něco zbyde. Média si ukousnou něco na reklamě a lidé z ODS, ČSSD, VV a jiných firem budou mít dost peněz i zážitků k úspěšným vystoupením v jakýchkoliv volbách. A nebo jsou to slušní lidé. Ale cena za slušnost je něco přes 1000 EUR za hodinu práce.”
Zdroje:
www.cs.wikipedia.cz
www.zpravy.idnes.cz
www.blog.idnes.cz
www.opencard.cz
www.reedova.cz
